Projekty‎ > ‎Plánované‎ > ‎

Beranův hostinec Pod Lipami

Na podzim 2014 se nám po dlouhém vyjednávání podařilo získat unikátní roubený hostinec Pod Lipami ve vsi Trávníčku. Respektive jeho ruinu. Než se z ní stane muzeum, čeká nás práce jako na kostele, ale to jsme si jsme si naštěstí vyzkoušeli na skutečném kostele v Letařovicích, a tak jsme do toho s vervou pustili. 

Romantická zima zahalila všechny "kosmetické vady." První zima s Dubáky 2014.

Již v říjnu proběhla v “Berance” první brigáda. Objekt jsme téměř kompletně vyklidili tak, aby v interiéru mohly začít záchranné práce a řemeslníkům nic nezavazelo. Při vyklízení jsme nalezli řadu pokladů, jako například velkoformátovou fotografii malých Toníčka a Mařenky Beranových z roku 1909 či nám do té doby neznámou stolní hru z dob Rakouska-Uherska. Reportáž redaktora Českého rozhlasu Sever Tomáše Mařase o první větší akci v Berance najdete zde.


Úplně první brigáda v říjnu 2014. Přátelé nám pomohli vyklidit hlavní objekt, vytřídit nálezy a zlikvidovat bezcenné haraburdí.

Další milník – květen 2015 – První čepení v Beranově hostinci po devadesáti letech!

Srpen 2015 – náročná rekonstrukce začala.

Leden 2016 – hrubá stavba zadního roubeného traktu je hotová!

Květen 2016 – přezdíváme propadlou černou kuchyni.

Léto 2016 — oprava roubeného vejminku.

Léto, podzim 2016 — bývalý hostinský sál prochází pečlivou rekonstrukcí.


Náš vzor — fotografie hostince Pod Lipami Antonína Berana kolem roku 1910. Z archivu rodiny Plecháčů.

Září 2016 — už jsme blízko k původní fotografii z roku 1910. Po letech máme komín, na střechu se vrací drážkovaná pálená krytina a nad původním vstupem do hostince vzniká vikýř. Máme povolení ke kácení smrků a připravujeme vysazení nových lip.

2014–2015
Na sklonku prosince 2014 jsme nechali havarijní střechu v nejhorších místech zaplachtovat a překrýt plechy. Zároveň jsme rozběhli proces, který v lednu 2015 vyústil k zapsání na seznam kulturních památek ČR. Od Ministerstva kultury jsme v rámci Havarijního programu získali první dotaci a na konci sprna se začalo stavět!  Na řadu letos přichází  řešení havarijního zadního traktu. I nadále spolupracujeme společně s předními odborníky na lidovou architekturu architekty Tomášem Eflerem a Janem Peštou na přípravě projektu celkové rekonstrukce. 

2016
Pod vedením Ing. arch. Tomáše Eflera a liberckých památkářů pokračujeme v rekonstrukci obytné části objektu. Již druhý rok jsme získali dotaci z Havarijního programu Ministersva kultury ČR a letos i z Libereckého kraje. Děkujeme oběma institucím, protože bez jejich příspěvku bychom si náročnou rekonstrukci nemohli dovolit.

Již v průběhu rekonstrukce se bývalý hostinec stal místem pro setkávání a pořádání kulturních událostí. V květnu 2015 jsme uspořádali před hostincem první akci v rámci IV. ročníku festivalu Pouť mezi dvěma Jány. Černokostelecký pivovár pro nás uvařil speciální várku své "Černé svině" - tmavého speciálu a dodal jej ve starém dřevěném a řádně vysmoleném sudu. A tak jsme po devadesáti letech od ukončení provozu hostince navázali nejčestnějším možným způsobem. V roce 2015 proběhly u Beranů ještě další tři akce. Lidem k tanci a hudbě hrála Prvorepubliková sekce souboru Horačky.  Zároveň mohli ochutnat pivo ze zajímavých malých pivovarů. O našich plánech vyšel 9. října rovněž článek v deníku Metro. V prosinci nás navštívil Mikuláš, kterému jsme museli slíbit, že oblíbené akce se budou před Beranovým hostincem konat i v dalších letech. V roce 2016 jsme uspořádali Masopust, Den otevřených podstávkových domů s vystoupením Horaček, Beranovy hody a plánujeme ještě Slavnost sázení lip na Svátek republiky 29. 10.

Takto hostinec ožívá alespoň párkrát do roka!

 10. října měly premiéru dva nové  dřevěné soudky, které jsme získali díky úspěšné kampani na Hithitu.  Hostinský Antonín Beran by byl jistě pyšný!



Historie čísla popisného 13 v hořením Trávníčku sahá až do 16. století, čímž se vedle rychty čp. 6 v Dolením Trávníčku řadí k jednomu z nejstarších místních sídel. Jeho význam tkvěl zřejmě i v jeho umístění na návsi u silnice mezi panským Sychrovem a Českým Dubem. Již roku 1546 máme zmínky o bratrech Tůmovi a Šimkovi Červových.

Roku 1747 koupil dům s pozemky za 192 kop Jan Beran. Tehdy začal jeho rozkvět, spojený právě s rodinou Beranů, která vystavěla i nedaleký Beranův mlýn - jedinečnou památku lidové architektury. Z konce 18. století zřejmě pochází současné roubení sálu, ve 40. až 60. letech 19. století proběhla zásadnější rekonstrukce. Během ní tesařský mistr Václav Bartoš z Doleního Trávníčku vdechl stavení vskutku mistrovskou podobu - řezbářsky bohatě zdobenou konstrukci podstávek a dnes již zhroucenou pavláčku což jsou prvky, které jezdili obdivovat architekti a národopisci po celé 20. století.

Pravděpodobně největší slávu si hostinec zažil v první dekádě 20. století, kdy zde hospodařil a šenkoval Antonín Beran. Z té doby taky pochází první známá dobová fotografie, dosvědčující rekonstrukci kolem konce 19. století, kdy se stavení zvedalo do výšky. Do krovu, krytém již moderní pálenou taškou byla včleněna hostinská komůrka, všechny interiéry získaly bohatou výzdobu na hliněných a vápenných omítkách.

Po první světové válce se vdova po Antonínovi Anna Beranová, zvaná pamětníky Krásná paní, rozhodla své hýčkané potomky Toníčka a Mařenku zabezpečit do budoucnosti. Nakoupila pozemky a na návsi v hořením Trávníčku investovala stavbu moderní a již zděné hospody. Jejím snahám učinila přítrž rodinná tragédie. Milované děti zemřely na prahu dospělosti několik měsíců po sobě v letech 1926 a 1927 na tehdy smrtící tuberkulosu. To dosvědčuje i dojemný náhrobek přímo na stěně letařovického kostela. Nešťastná Anna Beranová již neměla sil splácet velké dluhy z novostavby a nakonec přišla o novou i “starou” roubenou hospodu a dožila v malém dřevěném domku nedaleko. 


Portréty předčasně zesnulých Mařenky a Toníčka Beranových jako první exponáty našeho muzea.

Ve 30. letech hospodařila v čp. 13 rodina Poršova. Ta si objekt také adaptovala pro své potřeby. Někdejší hostinský sál byl přepažen do dvou místností, do tanečních parket byla dosti hrubě vyříznuta díra na nový kachlový sporák… Od těch dob již ale do stavební konstrukce nikdo z dalších vlastníků chalupářů výrazněji nezasahoval. To je velkým štěstím, neboť se nám “Beranka” dochovala v téměř intaktní selské dispozici z 19. až 20. století. Málem se jí tento fakt stal i osudným, neboť trvalá neúdržba vedla k jejímu havarijnímu stavu. 

Snad se nám to společnými silami podaří změnit.

Nejpozději do roku 2057 musíme dům opravit. To bude oslava!

Hostinský pokojík v podkroví je již nachystán!

Udrží stopadesát let staré podstávky mistra Bartoše naši hospodu ještě pár let?